Metabolický syndrom přibyl na seznam civilizačních onemocnění poměrně nedávno, přesto jím trpí každý 6 člověk.

Metabolický syndrom je souhrnné označení pro několik současně probíhajících problémů, jako je inzulínová rezistence, obezita, cukrovka či vysoký krevní tlak. Jde o onemocnění, které může způsobit vážné zdravotní komplikace včetně těch fatálních. Naštěstí nad vznikem, průběhem i léčbou metabolického syndromu máte plnou moc. Základem je prevence v podobě zdravého životního stylu.

Metabolický syndrom a jeho definice

2. National cholesterol education program (NCEP) za přítomnost metabolického syndromu považuje stav, kdy daná osoba trpí alespoň třemi z těchto kritérií:

3. IDF (International diabetes federation) definuje metabolický syndrom jako abdominální obezitu v kombinaci s minimálně dvěma z následujících komplikací:

Spojitost mezi metabolickým syndromem, obezitou a cukrovkou

Pokud se rozhodnete o metabolickém syndromu zjistit co nejvíce, dříve či později pochopíte, že některé z jeho projevů patří mezi jeho důsledky či dokonce spouštěče, což platí i o cukrovce 2. typu [1] a s ní souvisejících komplikacích.

Tak například, ke vzniku inzulínové rezistence přispívá několik faktorů, jako nedostatek pohybu, konzumace stravy bohaté na sacharidy či obezita. Obezita je zároveň pokládána za jednu z příčin vzniku cukrovky 2. typu, ale i samotného metabolického syndromu. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Cukrovka 1. i 2. typu může přispět ke vzniku metabolického syndromu, metabolický syndrom však může odstartovat vznik diabetu 2. typu [2].

K projevům metabolického syndromu patří i další zdravotní problémy, jako je ateroskleróza, ischemická choroba srdeční, infarkt, cévní mozková příhoda či poškození ledvin.

Podobné je to i s jeho projevy a příčinami. Nebudeme vás však zbytečně zamotávat. V následujících řádcích se podíváme na ty projevy, příčiny a důsledky metabolického syndromu, které patří k nejrizikovějším, nejzávažnějším a nejnebezpečnějším.

Břišní obezita

Obezita patří k základním rizikovým faktorům a projevům metabolického syndromu. Zjednodušeně bychom mohli říci, že všechny další komplikace vznikají právě jako její důsledek.

V případě metabolického syndromu je nebezpečná zejména abdominální obezita [3], pro kterou je příznačné ukládání tuku v oblasti břicha. Její stupeň se určuje podle obvodu pasu v horizontální rovině, uprostřed vzdálenosti mezi horní hranou kyčelní kosti a spodní hranou posledního žebra.

Za abdominální obezitu je považován:

Z hlediska vzniku a rozvoje metabolického syndromu, diabetu, ale i dalších onemocnění a komplikací, kterým se věnujeme v tomto článku, však není nebezpečná výhradně abdominální obezita, ale také obezita [4] jako taková.

Stupně obezity jsou nejčastěji definovány prostřednictvím indexu tělesné hmotnosti BMI (body mass index). Zatímco při BMI od 25 do 29,9 kg/m2 říkáme „jen“ o nadváze, BMI nad 30 kg/m2 je definován jako obezita.

BMI zjistíte pomocí jednoduchého výpočtu, při kterém vydělíte vaši hmotnost druhou mocninou vaší výšky: BMI = m/h² (m = hmotnost v kilogramech, h = výška v metrech). Druhou možností jsou online BMI kalkulačky [5].

Inzulínová rezistence

Stav, při kterém dochází ke snížené citlivosti tkání na účinky inzulínu, je označován jako inzulínová rezistence. Primárním podnětem pro beta buňky pankreatu na vyplavení inzulínu je zvýšení glykémie, ke kterému, u zdravých lidí, dochází zejména po konzumaci jídla.

Na rozvoj inzulínové rezistence má vliv několik rizikových faktorů. Kromě nadváhy, obezity a nezdravé životosprávy jde např. o těhotenství (gestační diabetes mellitus), pubertu, stres, hladovění či užívání růstových hormonů. Ve výjimečných případech může IR způsobit i genetika.

Při inzulinové rezistenci vzniká celá řada procesů, které mají na organismus velmi negativní vliv a mohou vyvolat další komplikace. Jelikož tkáně nezareagují na vyplaven inzulín správně, tedy snížením glykémie na normální hodnoty, dochází ke vzniku hyperglykémie.

Dalším problémem je tzv. kompenzační hyperinzulinémie – buňky slinivky se snaží snížit glykémii, proto produkují a vylučují nadměrné množství inzulínu. Kompenzační mechanismy organismu tento nápor neustojí, proto dojde k jejich selhání, což je prvním krokem na cestě ke vzniku narušené glukózové homeostázy.

Výsledkem tohoto procesu je vznik dysglykémie – prediabetický stav, který se projevuje poruchou glukózové tolerance a zvýšenými hodnotami glykémie nalačno, který je označován také jako prediabetes. Neléčený prediabetes postupně přechází do diabetu 2. typu. Ze studií vyplývá, že k tomuto zvratu dochází zpravidla do 10 let od vzniku prediabetu.

Hyperglykémie

Hyperglykémia, teda vysoká hladina cukru v krvi, nie je pre organizmus prirodzená. U zdravého človeka k nej teda nedochádza, resp. hladina cukru sa zvyšuje (po jedle, pri stresových situáciách atď.), pankreas, ktorý vylučuje hormón inzulín, ju však priebežne koriguje.

Hyperglykémia môže viesť k mnohým, menej i viac závažným zdravotným komplikáciám, ako:

Dyslipidémie

Dyslipidémie [10] [11] je označení pro poruchu metabolismu tuků, při které dochází ke zvýšení hladin nezdravých tuků, tedy triglyceridů nebo tzv. „špatného“ LDL cholesterolu, nad 1,7 mmol/l, a zároveň k poklesu hodnot tzv. „dobrého“ HDL cholesterolu pod 1,0 mmol/l u mužů nebo 1,3 mmol/l u žen.

Dyslipidémie [12] většinou probíhá asymptomaticky, stejně jako zdravotní komplikace, které může způsobit, mezi které patří kardiovaskulární onemocnění, zejména ateroskleróza [13]. Jde o poškození tepen (snížení jejich elasticity, ztuhnutí a ztluštění stěn), které může způsobit celou řadu problémů, jako je infarkt, mozková příhoda či poškození periferních cév na končetinách.

Arteriální hypertenze

Arteriální hypertenze [14] nebo zjednodušeně, vysoký krevní tlak, je často nazýván jako tichý zabiják. I přesto, že jeho projevy nebolí a častokrát ani jiným způsobem nezasahují do života, samotné onemocnění nejednou vede k fatálním následkům, jako ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, srdeční selhání, periferní arteriální onemocnění či srdeční arytmie.

Riziko vzniku vážných kardiovaskulárních onemocnění zvyšuje přítomnost arteriální hypertenze v kombinaci s dalšími komplikacemi, které souvisejí s metabolickým syndromem – dyslipidemie, cukrovka, obezita, nezdravá životospráva atd.

Arteriální hypertenze je podle WHO definována jako trvalé zvýšení systolického (horního) krevního tlaku od 140 mmHg výše a diastolického (spodního) krevního tlaku od 90 mmHg výše. Závažnost této komplikace je hodnocena na základě stupňů arteriální hypertenze.

Stupně arteriální hypertenze (horní/dolní krevní tlak)

Akantóza (acanthosis nigricans)

Akantóza (acanthosis nigricans) [15] je poměrně častá porucha pigmentace kůže, při níž dochází k rozšíření její nejsvrchnějších vrstev (epidermis) a následně k její zvýšené pigmentaci. Typickým příznakem akantózy jsou tmavé skvrny se sametovou texturou, které se nejčastěji objevují na:

Mezi rizikové faktory vzniku akantózy patří obezita, cukrovka či prediabetes a s ním spojená nadprodukce inzulinu. Výjimečně mohou akantózu způsobit i poruchy hypofýzy a nadledvinek (např. Addisonova choroba), snížená produkce hormonů štítné žlázy, rakovina žaludku či nadměrné dávky niacinu (vitamín B3).

Nealkoholová steatóza jater

Na pojem nealkoholová steatóza jater [16] natrefíte spíše zřídka. O něco častěji je skloňovaný slangový název tohoto onemocnění, a to ztučnělá játra. Jde o chronickou nemoc, která je téměř autentická s alkoholovým poškozením tohoto orgánu. Problémem je zvýšený obsah tuku v jaterních buňkách – tuk postupně vyplní celé jejich nitro. Zpravidla dochází k postižení cca 5% všech buněk, v extrémních případech to však může být až více 90%.

Na vznik steatózy má vliv řada rizikových faktorů, jako inzulínová rezistence, hyperglykémie, obezita, sedavý způsob života, vysoký krevní tlak atd. Zároveň jde o jeden ze spouštěčů, ale i důsledků metabolického syndromu.

Neléčená steatóza může přerůst do závažnějších onemocnění jater, jako je steatohepatitida (zánětlivé změny), cirhóza či karcinom, ale také do aterosklerózy, se kterou jsou spojeny již výše jmenované komplikace (cévní mozková příhoda, infarkt, selhání ledvin, periferní cévní onemocnění atd.) .

Naštěstí při včasné diagnostice a nasazení léčby, která spočívá zejména v redukci hmotnosti, fyzické aktivitě, úpravě stravy a v případě diabetiků i kontrole, resp. úpravě glykémií, je možné nealkoholovou steatózu úplně vyléčit. Játra jsou totiž orgán s úžasnou schopností regenerace.

Prevence před vznikem metabolického syndromu

Nyní, když znáte hlavní rizikové faktory, které stojí za vznikem metabolického syndromu, můžete tomuto onemocnění úspěšně předejít. Jedinými z nich, na které bohužel nemáte žádný dosah, jsou věk a genetické predispozice.

Základem prevence vzniku metabolického syndromu je:

Možnosti léčby metabolického syndromu

Léčba metabolického syndromu je zaměřena na odstranění příčin jeho vzniku a také projevů, které způsobil. Např. u osob, které trpí hyperglykémií, obezitou a inzulínovou rezistencí, bude léčba zaměřena na redukci hmotnosti, snížení inzulínové rezistence a cukru v krvi.

Paradoxem je, že léčba většiny příčin, projevů i důsledků metabolického syndromu, je v prapodstatě stejná a zároveň vzájemně propletená.

Co vyplývá z výše napsaných řádků? Ať už chcete metabolickému syndromu předcházet nebo jej chcete léčit, musíte začít úpravou stravy, zvýšenou pohybovou aktivitou a redukcí tělesné hmotnosti (BMI 18,5 – 24,99).