Selfmonitoring je základem léčby všech typů cukrovky. Díky pravidelné kontrole předejdete hyper i hypoglykémii, výkyvům glykémií, můžete lépe nastavit vaši...
Selfmonitoring je základem léčby všech typů cukrovky. Díky pravidelné kontrole předejdete hyper i hypoglykémii, výkyvům glykémií, můžete lépe nastavit vaši dietu i pohybový program.
Selfmonitoring – měření glykémie doma plus tabulka hodnot – obsah článku
Udržet hodnoty cukru v krvi v ideálních hodnotách [1] je základem úspěšné léčby a kompenzace cukrovky. Drtivá většina diabetiků se nevyhne alespoň občasným výkyvům glykémií a vzniku hypo či hyperglykémie, selfmonitoring je však právě tou pomůckou, která může těmto nebezpečným stavům předcházet a eliminovat jejich počet. Podívejte se, jaké pomůcky na selfmonitoring můžete využívat, jak často provádět měření cukru v krvi a jaké hodnoty glykémie by pro vás měly být cílové.
Existuje několik metod, jak zjistit hladinu glykémie. Při návštěvě lékaře vám může být odebrána krev ze žíly nebo prstu, která je následně odeslána na rozbor do laboratoře.
Druhou často využívanou metodou je laboratorní rozbor moči (zpravidla 12/24 hod. Nebo ranního), který "sbíráte" po stanovenou dobu a donesete k lékaři na kontrolu.
Při domácím selfmonitoringu máte na výběr klasické pomůcky, ke kterým patří glukometr a testovací proužky na moč, a také jednu méně využívanou metodu, kterou je kontinuální měření cukru v krvi (CGM).
Glukometr je považován za nejjednodušší a nejpřesnější způsob selfmonitoringu v domácím prostředí. Většina moderních glukometrů funguje na základě elektrochemické metody - měření elektrického proudu vytvořeném na testovacím proužku, který je přímo úměrný množství glukózy v krvi. Výhodou této metody je jen minimální zkreslení výsledku.
Množství krve, které je postačující na jedno změření cukru, se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 10 mikrolitrů. Krev je zpravidla odebírána z okrajů bříšek prstů pomocí odběrového lancetového pera. Rozsah glykémie měřitelnou glukometrem je většinou 1,1 až 33,3 mmol/l. Hladiny pod nebo nad těmito hranicemi glukometr zobrazí jako neměřitelné. Při hypoglykémii pod 1,1 mmol/l jde většinou o zkratky, jako L, LO či LOW, při hyperglykémii o zkratku Hi nebo H.
Pomocí testovacích proužků na moč zkontrolujete nejen vaši glykémii, ale také hodnoty ketolátek či bílkovin. Stanovení glykosurie [2] (množství cukru v moči) testovacími proužky na moč je však pouze orientační.
Výsledky v první řadě nejsou aktuální, v řadě druhém je zkresluje několik faktorů, jako příjem tekutin či užívání vyšších dávek vitamínu C. Podobné je to i v případě měření ketolátek (aceton), které se v organismu objevují zejména při hyperglykémii, a také při měření hodnot bílkovin.
Výhodami selfmonitoringu pomocí testovacích proužků na moč je bezbolestnost a nízká pořizovací cena (jedno balení proužků koupíte už od cca 100 Kč). Tato metoda je však v současnosti považována za zastaralou a zejména nepřesnou.
Jde o nejlepší bohužel i nejméně dostupný způsob selfmonitoringu. Kontinuální měření glykémie nebo tzv. CGM je založeno na neustálém a průběžném měření cukru v krvi přes speciální senzor, který je vpíchnutý do ruky či jiné části těla. Glykémie je v tomto případě měřená zpravidla každých 5 minut. Výsledky je možné, v závislosti od konkrétní pomůcky na CGM, sledovat průběžně nebo až po jejich jednorázovém stažení na konci měření.
Jedním ze způsobů CGM je používání inzulínové pumpy na dávkování inzulínu, která je zároveň schopna měřit a zobrazovat glykémii. Některé novější inzulínové pumpy je možné propojit s mobilní aplikací a hladiny cukru sledovat průběžně přímo v ní.
V případě diabetiků, kteří chtějí mít opravdu dokonalý a neustálý přehled o glykémiích, je zde senzor, který propojíte s čtečkou nebo mobilní aplikací. Takový 14-denní senzor je u nás dostupný za cca 1 600 Kč. V současnosti ho některým diabetikům proplácí i zdravotní pojišťovna. Pokud by vás tento způsob měření glykémie zaujal, doporučujeme, abyste se informovali přímo u vašeho diabetologa.
Senzor však nezobrazuje samotné výsledky naměřené glykémie. Proto se neobejdete bez čtečky. Na výběr máte:
Nejvíce používané pomůcky pro měření glykémie jsou glukometr, odběrové pero, lancety a testovací proužky.
Seznam pomůcek, které potřebujete k měření glykémie, závisí na tom, jakým způsobem si ji měříte. Na výběr máte 3 z výše zmíněných způsobů, tedy glukometr, testovací proužky na moč a senzory nebo inzulínové pumpy pro kontinuální měření glykémie.
My se podíváme blíže na nejvyužívanější způsob selfmonitoringu, kterým je glukometr.
Při měření cukru pomocí glukometru se neobejdete, logicky, bez glukometru. Dalšími nezbytnými pomůckami jsou testovací proužky, které musí být kompatibilní s daným glukometrem, odběrové pero a lancety (jehly do odběrového pera).
K pomůckám, které však nejsou nezbytností, patří dezinfekce (sprej nebo speciální vlhčené tampónky) a gázové či vatové sterilní tampónky na otření krve po vpichu. Tyto komponenty lze nahradit důkladným umytím rukou a obyčejným hygienickým kapesníkem.
Intenzita měření cukru v krvi závisí na několika faktorech, zejména na typu léčby [3] a doporučení lékaře. Pro co nejlepší obraz o průběhu glykémií by měli diabetici 1. i 2. typu alespoň jednou za týden absolvovat tzv. velkou kontrolu, která sestává z 5 měření cukru v krvi glukometrem:
Intenzita každodenního selfmonitoringu závisí především na typu léčby diabetu. K nejvíce využívaným formám léčby v současnosti patří:
Konvenční inzulinová léčba, při které se inzulín píchá 2 nebo 3 krát denně (zpravidla při hlavních jídlech), se využívá u diabetiků 1. i 2 typu [4]. Doporučují se 2 - 3 měření glykémie za den (zpravidla nalačno, po snídani, před spaním), a to každé 2 až 3 dny v týdnu.
Inkretinové injekční mimetika (injekční antidiabetika) - jen diabetici 2. typu
Perorální antidiabetika v kombinaci s dietou [5] se používají také jen u diabetiků 2. typu. Glykémii je třeba měřit minimálně 3 až 4 krát týdně, především nalačno, po snídani a také při výjimečných situacích.
Samostatnou kategorií jsou ženy s těhotenskou cukrovkou. I u nich musí intenzitu selfmonitoringu určit lékař. Zpravidla jsou to však 4 měření v průběhu každého 2. dne (ráno nalačno, 2 hod. po snídani, 2 hod. po obědě, 2 hod. po večeři).
Nutnost častějšího selfmonitoringu, jak je běžné, vzniká:
Především u diabetiků 1., výjimečně i 2. typu s výraznějšími a nepředvídatelnými výkyvy glykémie
Před, během i po skončení fyzické aktivity
Po překonání hypoglykémie
Při trávicích obtížích (zvracení, průjem, zpomalené trávení atd.)
Během cestování
Při zánětlivých, infekčních, bakteriálních onemocněních
V stresových situacích/obdobích
O výhodách a nevýhodách selfmonitoringu se zvykne polemizovat. Pravdou však zůstává, že jde o nezbytnou součást léčby diabetu 1. i 2. typu [6] [7], která má výrazný a zároveň pozitivní dopad na její průběh, kompenzaci a případný vznik i rozvoj diabetických komplikací [8].
Za nevýhody selfmonitoringu a za důvody, proč ho někteří diabetici neprovádějí, bývají označovány:
Finanční náročnost
Bolestivé vpichy
Negativní dopad na psychiku pacienta
Nesrozumitelný postup
Nedostatečná informovanost o důležitosti selfmonitoringu [9]
Málo času (hektický způsob života, náročná práce atd.)
Pokud patříte k odpůrcům selfmonitoringu, musíme vás zklamat. Všechny výše vyjmenované důvody jsou ve skutečnosti nepodstatné, pokud si vezmete v úvahu, že obyčejné píchnutí do prstu a necelá minuta času vám může, doslova, změnit život. Zvládání cukrovky je totiž při průběžném přehledu o glykémiích podstatně jednodušší [10].
K nevyvratitelným výhodám selfmonitoringu patří:
Prevence před vznikem hypoglykémie a hyperglykémie [11]
Možnost úpravy stravy, dávek inzulínu a pohybové aktivity na základě aktuální glykémie
Kontrola glykémie před pohybovou aktivitou, jídlem, spánkem
Okamžitá kontrola při nepříjemných stavech, jako je motání či bolest hlavy, pocit žízně, slabost končetin, rozmazané vidění, vyčerpanost atd.
Lepší přehled o průběhu cukrovky a následné nastavení léčby s diabetologem
Nebudeme si lhát, zdraví je alfou a omegou bohužel mají na něj vliv i finance. Selfmonitoring sice něco stojí, zároveň však nemluvíme o tak zásadních investicích. Balení s 50 testovacími proužky do glukometru stojí v průměru 250 a odběrové pero koupíte již od cca 200 Kč.
Cena kvalitních glukometrů začíná již na cca 380 Kč. Navíc za několik drobných navíc můžete vlastnit celou sadu (testovací proužky, odběrové pero, balíček lancet, obal). Pamatujte, že nový glukometr si potřebujete pořídit maximálně jednou za 5 let. Po této době totiž může docházet k nepřesnostem měření cukru v krvi.
Diabetici 1. typu mají v tomto směru výhodu. Většinu potřebných pomůcek pro kontrolu glykémie jim proplácí zdravotní pojišťovna. Cukrovkářům starším 18 let, kteří jsou léčeni intenzifikovanou inzulínovou terapií, zdravotní pojišťovna aktuálně v plné výši hradí:
Jednou za 5 let: glukometr, odběrové pero, kontrolní roztok ke glukometru
Jednou za měsíc: 75 ks testovacích proužků ke glukometru (během těhotenství až 100 proužků), 50 ks testovacích proužků na moč
Jednou za 2 měsíce: 100 ks desinfekčních tampónku nebo stáčených gázových tampónku
Jednou za 4 měsíce: 50 testovacích proužků na stanovení ketolátek z krve (používají se spolu s glukometrem)
Jednou za rok: 200 ks lancet k odběrovému peru
U diabetiků 2. typu je to o něco komplikovanější. Míra kompenzace pomůcek na selfmonitoring zdravotní pojišťovnou se odvíjí od typu léčby, která se může výrazně lišit v závislosti na progresu onemocnění.
Diabetici léčení konvenční inzulínovou terapií mají jednou za 5 let nárok na glukometr, odběrové pero a kontrolní roztok. O něco horší je to s testovacími proužky. Zdravotní pojišťovna v tomto případě proplácí jen 50 ks proužků jednou za 2 měsíce, což platí i o proužcích na moč.
Selfmonitoring je nejdražší pro diabetiky, kteří neužívají inzulín v injekční formě, co se týká drtivé většiny lidí s cukrovkou 2. typu.
Diabetici užívající Inkretinové injekční mimetika mají nárok na 50 ks balení testovacích proužků ke glukometru jednou za 4 měsíce. Ostatní pomůcky na selfmonitoring včetně glukometru pojišťovna neproplácí.
Diabetikům léčeným perorálními antidiabetiky v kombinaci s dietou pojišťovna hradí 50 proužků na moč jednou za 3 a 50 testovacích proužků ke glukometru jednou za 4 měsíce, plus 100 ks lancet jednou za rok. Ostatní pomůcky nejsou hrazeny ani v tomto případě.
V následující tabulce vám přinášíme orientační přehled ideálních cílových glykémií při diabetu. Pamatujte, že pokud vám glykémie "vyletí" mírně nad ideální hodnotu, není nutné panikařit. Obecně se u všech typů cukrovky za horní hranici, po jejímž překročení můžeme hovořit již o mírné hyperglykémii, považuje cukr 10 mmol/l.
Cílové hodnoty glykémie podle typu cukrovky |
Ráno nalačno |
Před jídlem |
90 minut po jídle |
---|---|---|---|
Nediabetik | 4,0 až 5,9 mmol/l | 4,0 až 5,9 mmol/l | pod 7,8 mmol / l |
Cukrovka 1. typu | 5 až 7 mmol/l(u detí – od 4 mmol/l) | 4 až 7 mmol/l | 5 až 9 mmol/l |
Cukrovka 2. typu | 4 až 6 mmol/l | 4 až 7 mmol/l | pod 8,5 mmol/l |
Těhotenská cukrovka | 4 až 6 mmol/l | 4 až 7 mmol/l | pod 8 mmol/l |